Do bahna já nepudu!

31. ledna 2015 v 8:00 | LeaSar |  Příběhy ze života
Celkem jsem přemýšlela, zda tento článek dát do postřehů a úvah, nebo do Příběhů ze života (a pak jsem přemýšlela, jestli náhodou tyhle rubriky nejsou blbě nazvané), ale nakonec výběr padl na příběh ze života, protože i sem se úvahy a postřehy dají vecpat.

O čem dnes tedy bude řeč? O bahně. O té ďábelské věci, která se tvoří pokud možno nejlépe u branek výběhů, a člověk se diví, odkud se sakra berou ty hluboké jámy plné bahna a vody, do kterých by člověk potřeboval rybářské holiny po pás, protože jinak se ke svému koni na 100% nedostane. A teď si představte, že váš kůň je zhýčkaná panička, která přece takovou věci nebude chodit.

Sára je ukázkový prototyp takového koně. Do bahna ji člověk jít nedonutí. To raději skočí, než by tam vešla. Jenže co dělat, chcete-li koně zavést do výběhu a on tam stojí a nic s ním nehne? Jak asi tak pohnout pů tunou živé váhy? No... horko těžko.

Ještě v první přechodné stáji byl opravdu rozsáhlý plac před vchodem do výběhu jen bahno, bahno, bahno a zase bahno. Odvézt kobylu z bahna ve? Jasně, bez problému. Ale chcete-li ji dát zpátky, připravte se na čtvrt hodiny boje. Chcete-li to ještě těžší, představte si starej ohradník, přičemž drát vám najednou vyletí z toho držadla na zem. A vy, v jedné ruce vodítko a v té druhé držadlo musíte ten elektrický ohradník vrátit do toho držadla. Dostala jsem tak padesát pecek, protože ten drát odlítl tak pětkrát. Moje klouby pomalu vypovídaly poslušnost. Ale dobře, konečně hotovo, zavřeno, kobyla uvnitř. Uražená, stojíc v tom hlubokém bahně a tváříc se, jako ten nejublíženější tvor na světě.

To byla má první zkušenost. Zmínila jsem se tedy bývalé majitelce. Odpověď byla jasná... "Jooo, ona je taková princezna, ona do bahna nepude... ona i skáče kaluže.". No což o to, kůň co nemá rád bahno se i málo válí, takže plus pro mě, čištění nezabírá tolik práce jako u koní jiných, jejichž snem je pořádná bahenní lázeň a to nejlépe ze všech stran zároveň.

Jenže pak přišel den, kdy jsem si pro kobylu musela až do poloviny pole, přes bažinatou zem a hrboly. V ruce jsem držela vodítko, kterým sem jí připnula, a že teda jako pudeme hřebelcovat. Hahaha, povídali že mu hráli. U hlubokého bahna se princezna zase zastavila, a nešla. A nedonutila jsem ji ničím. A pak jsem zkusila ještě jednou zatáhnout... PRD! Jakýsi inteligent ve výrobně vodítek se dohmátl, že aby byla výroba levnější, je třeba vybrat i levnější materiály, a jak ušetřit pár korun? Jednak tím, že vodítka budou pitomě krátká a jednak tím, že kroužek, jenž drží manufakturně vyráběnou pevnou a bytelnou skobu, bude z pitomého hliníku! Jakej inteligent použije na koňském vodítku hliník? Obávám se, že to mi raději nikdo neřekne, aby se ten člověk taky mohl v pořádku vrátit domů k rodině. On sice domů asi došel, zato já musela kobylu lovit po celém poli, protože si uvědomila, že to má na háku. Nakonec jsem ji přesvědčila aby šla ke mě kusem mrkve. Který měla dostat až ve chvíli, kdy bude v klidu stát u uvaziště.

To byla chvíle uvědomění si, že takhle to asi fakt nepude. To bych se nedostala nikam. Naštěstí jsem si vzpomněla na westernové koně a jejich jezdecké show. Respektive na styl zapínání vodítek k halterovým ohlávkám. Kupodivu jsem doma měla dlouhé řetízkové vodítko s kůží. Předváděcí, to sice ano, ale pro začátek posloužilo, dokud neseženu řetízkové s nylonem (které mi teď už mimochodem visí v sedlovně).

Princip je jednoduchý. Vodítko se protáhne okem ohlávky přes čumák, a zapne se na druhém konci. Tímto se vyvíjí nepatrný tlak na nos, který kůň respektuje víc, než tahání za samotnou ohlávku, která je konstruována tak, aby koně nikde netahala.

nemám ráda vychytávky. Alespoň ne ty, které předvádí paní Áji, z toho by jeden brečel, ale tahle vychytávka s řetízkovým vodítkem je něco, na co jsem hrdá, protože nemusím za vodítko vůbec tahat, nemusím téměř nic a moje klisna za mnou kráčí i tím nejhlubším bahnem, které na povrch zemský muselo vyvrhnout snad samo peklo bahenní.

po půlhodině těžkého souboje jsem tuto bitvu vyhrála já
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 1. února 2015 v 19:07 | Reagovat

Jé, ta je krásná!

2 Lenushka Lenushka | Web | 7. února 2015 v 11:12 | Reagovat

Nevím, zda je lepší mít bělouše, který se vyválí v bahně po každém hřebelcování, nebo koně, který bahno nemůže ani vidět :-D každopádně hezký článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama