Kate- Můj začátek

26. ledna 2015 v 9:30 | Kate |  Příběhy ze života
Ahoj, já jsem Kate, druhá adminka tohoto blogu. Ráda bych se představila tím, že vám napíši o svých jezdeckých začátcích.

Můj příběh s koňmi začíná v pěti letech, tehdy jsem po nehodě utrpěla vážné poranění zad.Jednou z přijatelnějších možností léčby byla jízda na koni. Proto mi byla pořízena malá rezavá ponička, na kterou mám plno vzpomínek. Byla to taková mrňavá mrška co všechny kousala a štípala. Tedy až na mě, mě totiž hladila čumákem a šátrala mi po kapsách, kde co mám schovaného k smlsnutí. Ona by totiž za kostku cukru i do ohně skočila. Byla to opravdu šikovná holka, se kterou jsem zvládla ve svým sedmi letech skočit i 75 cm. Zúčastnily jsme se a vyhrály dokonce i hobby závody. Zkrátka a dobře to byla ta nejúžasnější ponička, která by pro mne udělala vše, co mi na očích viděla. Jenže hezké příběhy často nemají svůj krásný happy end.

Jednoho krásného zimního dne na štědrý den ji totiž ošetřovatelé tamní stáje pustily do výběhu. Co je na tom špatného? Oni ji totiž pustili do výběhu s teplokrevníky, kteří se na mou poničku vrhli a pokopali ji. Skončila s ošklivou zlomeninou nohy. Dle veterináře už nebylo jak ji pomoci. Utratit byla ta lepší možnost, protože tou druhou bylo dlouhé a bolestivé trápení. Rozhodlo se tedy pro tu první možnost. Jenže řekněte tehdy teprve osmileté holčičce, na štědrý den, že jí zemřel její kůň a nejlepší kamarád.

Od té doby jsem chodila od stáje ke stáji, ale nikde jsem moc dlouho nevydržela. Většinou kvůli nátlaku ostatních jezdkyň z klubu.

Až po dlouhých šesti letech jsem našla místo kde jsem opravdu šťastná. Stáj, ve které jsem našla koně, do kterého jsem se na první pohled zamilovala. Menší ryzáček jménem Merlin, zachráněný z hrozných podmínek.

Tahle ta chundelatá kulička se pro mě stala vším. On je takový ten můj malý sen, je dokonalý. Vždy když k němu přijdu na pastvu tak se ke mě rozeběhne koukne se jestli mu nenesu něco dobrého a pročísne mi vlasy. Jednou v létě jsem se za ním takhle stavila.Nikdo tam nebyl a koně se pokojně pásli .Přišla jsem k Merlinovi a on mě na přivítanou olíznul tvář .Postavila jsem si ho k balíku a vylezla na něj. Měl na sobě jenom ohlávku. Bez sedla uzdečky a otěží. On kousíček popošel a pak se pásl poklidně dál .Lehla jsem si mu na záda. Sluníčko krásně hřálo a vyhřívalo jeho hebkou srst. Foukal příjemný vítr a pohrával si s každým stéblem trávy. Merlin si sem tam odfrknul. Ležela jsem na něm a koukala na oblohu: Svět jako by se na chvíli zastavil a všechny problémy zmizely. A od té chvíle říkám že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu. A vždy když potřebuji utéct od ruchu města a od nějakých těch problému, vždy najdu útočiště tam. Vždy si u něj vyčistím hlavu, uklidním se, a můžu se znovu pustit do života s úsměvem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama