Ne, že bych nevěděla, že si to vlastně zasloužím. Vlastní kůň a já zjišťuju, že sem spíš začátečník, co ji neujezdí.

Hodně mě to mrzí, sletěla se z ní už tříkrát a naposledy dost nešťastně. Místo své anglie sem měla western, prý pro lepší rovnováhu.

Jenže Sára už mě má na háku a já to vím. Nechci tu nikoho pomlouvat, nezaslouží si to, snaží se, ale přesto... když si to dokážu přiznat já, možná by bylo třeba, aby si to přiznali i oni. Já s nima zkrátka na vyjížďky nemůžu a nemůžu ani jezdit navolno, dokud Sára bude nevyběhaná a bude mě shazovat a já z toho budu vynervovaná. Já potřebuju dril, Sára potřebuje dril, a sakra nejsem snad jediná, kdo to ví.

Bohužel, pomluvy se šíří rychle. Znovu nebudu nikoho pomlouvat, oni za to ani nemůžou, to já zveřejnila fotku na které sedím pod Sárou, a to přímo na FB. Cítím ty posměchy všude okolo mě. Ptají se, proč sem si pořídila koně, na kterého nestačím.

Já vám povím proč. Proč i po deseti letech, kdy sem se snažila chodit ke koním nic neumím. Proč mi každý koňák mele něco o tom, že mám chodit k soukromníkovy. Já už nechci být jen podržkoště! Nechci někam přijít aby mi bylo řečeno, dnes ne protože... (milion výmluv). Nechci být někde rovnou několik dní a přespávat, aby mě vypekli, a já tam šůrovala po celém baráku, dostala kázání o tom, že sem pětileté děcko, a koně sem tak maximálně viděla v ohradě. Pak přijel táta, zaplatil za to, že sem tam byla a dělala domácí práce, a jelo se domů.

Mám vlastní kobylu, ne, nezvládám ji v sedle, ano potřebuju aby mě už sakra někdo vzal na lonž a naučil mě všechno co potřebuju znát na to, abych ji dokázala zadržet. Ale když jedu ke koním, jedu sakra ke koním! Nemusím se nikoho na nic dovolovat, je to moje kobyla! A o tom to celé je. Smějte se když chcete, ale vlastního koně tu mám já. Není jezdce bez pádu, a mě jich bude čekat ještě dost, ale z vlastního koně. Takže si k posměchu velká část z vás může přiklepnout případně ještě závist.

A že dělám chybu?

"The freedom to make my own mistakes was all I ever wanted." Mance