Když si nedá říct

10. dubna 2015 v 8:00 | LeaSar |  Téma týdne
Moje klisna je velmi hodná holka. Alespoň po většinu svého času.
Já mám Sáru ráda a dovolím si říct, že Sára má svým způsobem ráda mě. Nevím, jestli to je tím, že ji rozmazluju, nebo je to tím, že s ní zkrátka jsem.
Jenže jakmile se osedlá a nauzdí, nastane změna. Hlavně, pokud se jde na vyjížďku. Už to bohužel bylo podruhé, kdy sme museli kvůli mé klisně vyjížďku přerušit.
Sára totiž ví, že má většinu lidí na svém hřbetě na háku.


Jistě, dalo by se to vymluvit na to, že jezdit moc dobře neumím, jsem stále jen spíš pokročilý začátečník, než cokoliv jiného, jenže když se vám kobyla zasekne uprostřed silnice a odmítne jít dál tak už je něco trochu blbě. Kor, když žádná ta bohatá rada "Pobídni ji! Víc" No kopni jí když nejde!". A já ta stojím, uprostřed tý silnice, a kopu do kobyly, jak nejlíp umím.
No nakonec sme ji sice ze silnice dostali, ale projížďka se zrušila. Pravda, i z důvodu že kamarádky valach dělal blbosti taky, ale moje Sára zkrátka tropí problémy.
Vzala si ji pod sedlo tedy kamarádka, a nutno říci, že její rady najednou orpavdu nefungovaly. První pobídka, druhá... Sára stála.
Nakonec to muselo přijít. Jejími slovy "no jak chceš.". Tak to skončilo švihnutím nejdříve otěžemi, později ve čtverci potom bičíkem. Bohužel, nedala si říct.
Mělo to ale i pozitivní obrat. Alespoň pro nás. Sára je totiž velká hérečka a dámička, co do louže a do bahna nevrkočí, co je rok dlouhý. Před stájí je obrovská louže, opravdu velká a docela hluboká. Do ní by ta královna dobrovolně nešla. A nešla skoro ani na pobídky, vlastně si to s kamarádkou nakráčela rovnou do malých stromků hned vedle, div si něco ty dvě nevypíchly.
O tom, že mi Sára zlobí ještě na lonži netřeba rozebírat, to se snad nějak spraví, stejně snad, jako to, že mi občas hraje na nervy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama