Probuď se

22. února 2016 v 8:41 | LeaSar |  Téma týdne
Dlouho jsem se se svým blogem odmlčela. Poslední článek je přes více jak půl roku starý. Je tedy jasné, že se nejspíš v mém životě s vlastním koněm událo plno věcí. Což je navíc pravda, událo se toho vcelku dost. Pozitivního, negativního.
Tento blog měl sloužit jako takový můj osobní deník, a přitom jsem ho nechala devět měsíců spát.
Je na čase to změnit.
Je na čase probudit se, protože probuzení i v mém životě bylo více než nešťastné.


Tak jednak, po úsvitu lepších časů, opravdu začalo svítat. Začala jsem na Sáře jezdit častěji, získávala jsem si k ní důvěru a vůbec jsme se pod dohledem ostatních opravdu zlepšovaly. Bylo to jako krásný sen, na kterém se začaly rýsovat reálné obrysy. Že by se přecejenom všechno obracelo k lepšímu?
Po každém snu, přichází probuzení. To moje bylo tvrdé, bolestivé a velice, velice dlouhé.
Při jedné z návštěv Sáry jsem byla přemluvena, ať s nimi jdu na vyjížďku. Jen krokovka, dkyž jsou ta vedra. Jenže čeho jsme si nevšimli byla mokřina na poli, do které se Sára propadla až po kolena. No a jak je známo, princezna bahno nerada. A ukázala mi takový kočičáky nahoru a dolu, že jsem si to odporoučela k zemi. Ještě dneska si pamatuju jak mě notili se posadit a mě bylo tak špatně, a všechno jsem viděla jako v rozostřené našedivělé mlze, jako když šumí obrazovka televize.
Skončilo to prasklým kloubním obalem v kyčli, měsícem v nemocnici, dalším měsíce o berlích a bohužel... strachem z ježdění.
A ten strach z ježdění trvá dodnes. To mě mrzí asi ze všeho nejvíce. Všechny jezdecké okamžiky Sára sdílí s mou kamarádkou. Ne že by mi to vadilo, to ani ne, spíše mě to mrzí. Jenže problém je ve mě. Nedokážu svému koni důvěřovat, a to je to nejhorší co se mi mohlo stát.
A přitom ji zbožňuji, ze země je to úžasná klisna, a nechtěla bych jinou, jenže zároveň je to klisna, kterou neujezdím, a je na mě příliš vysoká.
Probuzení ze sna stále trvá. I když jsem si na ní už zkusila úplně sama a bez nikoho alespoň posadit. I když jen na pár okamžiků.
Nevím co mám v tomto bdělém stavu probuzení dělat. Prodat ji? Udělat něco se sebou? Jízdárna a trenér jsou v nedohlednu, hledám inzeruji ptám se. Všude plno, a vlastní trenérské práce mají zaplněno, není čas na mne.
Pád se mi stal na začátku července a dodnes jsem od té doby na Sáře jela suma sumárum... čtyřikrát?
O vsé budoucnosti se Sárou si můžu teď nechat leda tak zdát, protože do pomyslného poledne mi to potrvá ještě dloho, jezdeckého večera se už asi ani nedožiji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marsi Marsi | Web | 22. února 2016 v 18:02 | Reagovat

Krásná klisna :) ..věřím, že svůj strach určitě překonáš :) ...máš moc hezký blog ;)

2 Dita Petrčková Dita Petrčková | E-mail | 4. října 2016 v 20:29 | Reagovat

Dobrý večer,
napište mi prosím, jak to vše dopadlo, doufám že dobře. Ráda bych Sáru poznala, je to asi matka mé kobylky Summer.
Napsala jsem i do zpráv na facebook. Děkuji a budu se těšit na odpověď,
Petrčková Dita

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama