První zkoušení nového sedla

26. listopadu 2017 v 7:00 | LeaSar |  Příběhy ze života
Zdravím všechny věrné lidi, kteří si ještě čas od času vzpomenou, že existuje equus-universe, a rozhodnou se zavítat na můj autorský blog, který věnuji svému životu se svou klisnou Sárou, s jejímž zakoupením se mi splnil můj celoživotní sen, s nadějí, že narazí na nový článek, protože dnes je ten den kdy se tak stane.
Dnešní článek bude popisovat mé první pocity, které jsem měla při premiérové jízdě ve svém novém westernovém sedle, které jsem si nechala ušít na míru po prvním pokusu, který bohužel nevyšel vůbec dle mých představ.


První zkouška sedla proběhla už doma ten samý večer, kdy jsem si seldo přivezla ze své cesty do Plzně a zase zpátky. Nicméně to bylo jen na malém koníkovy z kauflandu (mimochodem, na tomhle koníkovy byly úplně všechna sedla, která jsem kdy koupila :D ať už při převzetí, nebo při předprodejové péči- mazání, olejování apod).
Sedlo bylo úžasné, oproti práci adamce rozhodně veliký rozdíl, ale je jasné, že skutečné vyzkoušení sedla bude až na hřbetě mé klisny, což se uskutečnilo 20. října.

Začnu opět všmi poznatky o sedle, které jsem si získala už ve chvíli, kdy jsem měla sedlo doma. Tvar posedlí je rozhodně jiný, než u prvního sedla. Zatímco tam bylo posedlí pouze dole, a přední vidlice tedy byla zcela odhalená a tlačila mě do stehen, tady se pomalu posedlí zvedá nahoru. Posedlí je navíc vyplněno gelem, v různých místech různě tlustým. )
Sama jsem si vyžádala semišovou kůži namísto hladké, kterou jsem chtěla před tím, s tím, že jsem vyměnila estetickou záležitost za záležitost vlastního pohodlí. Obrácená kůže totiž neklouže a jezdce drží.
Na samotném hřbetu Sáry sedlo sedělo, prostě jako prdel na hrnec. Jak by ne, když jí bylo měřeno na míru. Netlačilo do lopatek, sedělo na zádech, vzadu nijak výrazně neodstává a má fůru prostoru na kohoutek a toi po utažení a nasednutí.
Pocit v sedle se nedá skoro popsat. Nemůžu vysvětlit ani rozdíl mezi Kentaur Seneca, kterou jsem měla před tím, ba dokonce ani rozdíl mezi předchozím sedlem od Adamce.
Sedlo je samozřejmě jinačí než anglie, je vyšší, čímž mě usadilo ještě o několik cenimetrů výš nad Sáru (jako by těch 166 cm kvh nestačilo :D) takže mě to trochu po psychické stránce děsilo. Také sedlo působí, že je mnohem širší.
Ale sedlo mě samo automaticky usadilo, a já měla pocit větší jistoty. Ačkoliv přiznávám že při kurzu s Tomem jsem také měla zapůjčené jedno z jeho starších pracovních sedel, a Sára hodně vyhazovala a nechtěla spolupracovat. Pár kroků a vyhazovala. Při kontaktní otěží, před zatočením vyhodila, při rozchodu vyhodila. Takže jsem měla veliký strach, jak se mi Sára zachová při prvních zkouškách těchto sedel.
Rapidní rozdíl mezi sedlem od Adamce a od Zajace byl samozřejmě (mimo ceny :D) v tom, že kobyle nesjíždí dozadu, sedí přesně na svém místě a ani se nehne, nikde mě vůbec nic netlačí a celkově vyhovuje mě a myslím, že rozhodně i Sáře.
Třmeny jsou úžasně pohyblivé a jsou na správném místě, kde mají přesně být (zní to možná hloupě, nicméně plno laciných sedel vyráběných někde v indii jsou třmeny hodně vepředu, případně nemají takovou hybnost).
Díky všem těm věcem, které dělají sedlo pohodlné a příjemné má navíc skvělou schopnost jezdce podržet.
Věřím, že teď už je to všechno jen na mě, abych udělala hlavní pokrok v tom, co dokážeme jako jezdecká dvojka.

Nemohu o samotném sedle říct ani jendu negativní věc. Musela bych být těžký hnidopych.... což neříkám že nejsem :D, takže tady máte tu nálož píčovin, které se mi moc nelíbí.
Například, mohu říci, že sedlo je mnohem tmavší než jsem si přála, chtěla jsem něco mezi medovou a mahagonem, ale mám čistě mahagon. Také mě mrzí ony zlaté komponenty- já sama Zajace nijak urgovat nebudu, takže pochybuji, že bych kdy někdy dostala zlatá concha a D-ring. A také barva dřeva na třmenech se mi moc nelíbí, je moc světlá oproti kůži sedla.
Také si možná budu shánět jinou podsedlovku, jsem perfektcionista a ta světlá kůže, která chrání místo na kohoutku a v oblasti podbřišníku a třmenů je zkrátka moc světlá (:D Ne, popravdě zřejmě budu hledat novou, protože tahle není anatomicky prohlá, ale hlavně pro to, že asi nebude trvat moc dlouho a zcela se uvolní stehy, které drží ochranou kůži s filcem a deka se mi rozpadne, moc příjemný pocit, když se jedná o deku za 3000 ale co naděláte).

Takže jak vidno, všechny "nedostatky" jsou pouze v rámci estetiky, nikoli ve funkčnosti. Věc, nad kterou mávám rukou, concha půjdou vyměnit, třmeny mohu koupit nové, posedlovku též... no a barva ač tmavší, stále perfektně ladí k uzdečce.

Je prostě nádherné sedět v sedle, které pasuje mě, pasuje mé klisně a vím, že je to investice prakticky na celý život. A celým tělem mi projede nádherný pocit uspokojení, když sklopím zrak a vidím to krásné zdobené LS na hrušce svého sedla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Donomie Donomie | Web | 27. prosince 2017 v 23:08 | Reagovat

Tak to je nádherné .. .westernový styl mě vždy nějak přitahoval, ale nějak si ho nedokážu představit na mém plňáskovi. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama